Heritage & Zoom, a.s.

HERITAGE. Dědictví. Odkaz, který nám zde zůstal po předcích. To není mrtvá kategorie z temnot dávnověku. Odkaz předků žije a přetrvává v našich myslích, v naší vědomé i nevědomé paměti a všude kolem nás ve své hmotné, ale i duchovní, kulturní a sociální podobě. Ať již si to uvědomujeme či nikoliv, utváří naše dnešní vzorce chování, spoluformuje nás, usazuje nás do hloubky našich kořenů, do podstaty našeho bytí. Bez odkazu předků bychom byli z běhu světa vytržené bytosti vratce se kymácející životem bez pevného základu.

Přichází k nám jako hlas z minulosti, ale je tu stále s námi. Ve všem svém dobrém i zlém. Hříchy minulosti nám odkazují poučení s potencí nápravy a varování před jejich opakováním v přítomnosti a v budoucnu. Pozitivní odkaz naopak přežívá s námi a v nás. Je naší povinností ho chránit, uchovávat a předávat ho dál budoucím pokolením. Je veličinou překonávající horizont časů minulých i nastávajících. Rodinným stříbrem, které obohacujeme tím nejlepším současným a vírou v to dobré konání budoucí.

Odkaz předků přetrvává bez ohledu na rozvraty, války a kolapsy. Nepodléhá módním výstřelkům ani ho neumlčí nejmodernější technologické trendy. Je trvalou ceninou, jejíž kurz neklesá. Ceninou tolik vzácnou v moderním globalizovaném a neustále se zrychlujícím turbulentním světě. Je to zvolání po trvalé hodnotě nekorodující v proudu věků. Zvolání obzvlášť silné v dnešní pádící dynamické době. V době, kdy se více než věcné podstatě konzumně věnujeme jejímu mediálnímu obrazu. V časech, kdy přestává být hlavním měřítkem um, dovednost a činnost sama. Místo toho hodnotíme jen její fiskální výstup, což přesně odpovídá duchu nového ekonomického náboženství. Náboženství hlásajícího "nezbytně nutný" hospodářský růst a tempo tohoto růstu. Jako bychom byli beznadějně uvízlí v tomto dramaticky akcelerujícím víru. V něm náš život letí ve stále zběsileji uhánějícím proudu. Proudu, ve kterém pro samou dynamiku máme stále méně času zastavit se a položit si otázku kdo jsme, z jakých základů vycházíme, na co navazujeme, kam směřujeme a jaký odkaz tu po nás zbyde. Klaďme si tu otázku, stále a stále během letu svým životem. Hledejme na ni odpovědi. Nenechme se bezhlavě a odevzdaně strhnout dnešním divokým proudem, odolávejme mu a zůstaňme alespoň z větší části sami sebou. Život nepřežívejme, žijme ho! Jedině tak můžeme dojít k jeho naplnění, navázat na odkaz života těch před námi a zanechat něco pro ty, kteří přijdou po nás.

Nelze se přitom dnes, v našem současném životě, vyhnout tvrdé konfrontaci odkazů minulosti s tryskem nynější postmoderní doby pádící do nedozírného budoucna. Když se v tomto trysku pokusíme na vteřinku zastavit, položme si přitom možná až naivně nevinnou otázku: "Co máme vlastně rádi třeba na čisté potěše z jízdy starým automobilem, motorkou? Nebo proč si ve světě hypermoderních technologií vážíme stopy řemeslných rukou na kupříkladu staré kožené brašně?"

Tato konfrontace nás nutně zasahuje v každém dalším novém dni, stavějíc nás proti všem těm novým směrům dynamicky se rozvíjejícího lidského poznání. Poznání, jehož následné, do praktického života přivedené aplikace nám ulehčují běžný život svou okamžitou dostupností téměř všeho. Obzvláště v informační rovině či při sdílení virtuálních zážitků. A to komfortně, z pohodlí pohovky, bez námahy, bolavých svalů, propocené košile a nepohody.

Vodopád, který na nás hrne masu nových technologií, nám na první pohled ve všem pomáhá a život ulehčuje. Svým způsobem nám čas dává, ale mnohdy si ani neuvědomujeme, že také bere. Bezděky a zcela podvědomě vnímáme svůj chytrý telefon či tablet jako nedílnou a všudypřítomnou součást řešení naprosté většiny problémů a otázek. Jako by se stal malou, ale již neodmyslitelnou a nikoliv nepodstatnou součástí nás samotných. Vše je rázem na pár kliknutí dostupné. Najednou stihneme na nekonečné informační dálnici vstřebat za stejný čas několikanásobně více poznatků, než tomu bylo nedávno. Jsme efektivnější, rychlejší. V získávání informací, v rozhodování. Tím toho můžeme zvládnout daleko více než dříve. Dovolí nám ale tento trysk se na něco vůbec pořádně těšit, prožít si věci na vlastní kůži? Naplno a do hloubky? Umíme si najít kousek klidného a svobodného okamžiku pro tiché zamyšlení? Užít si porozumění tomu, jak věci fungují, či pochopení řemeslné podstaty artefaktu, díla, stroje? Uvědomit si, z čeho se skládají, jak pracují, anebo ještě lépe, zdali je můžeme ovládat, řídit?

Schopnost najednou vidět hřejivé nedokonalosti díla a věcí, kterých se při jejich stvoření přímo dotýkala lidská ruka, a podvědomě si říkat, jestli bychom to při troše dobré vůle a píle dokázali také. Uvědomění si, že takovou věc bychom chtěli mít, vlastnit ji, těšit se z její jednoduché a čiré krásy a praktické užitné hodnoty. Hodnoty i ve své trvanlivosti, dlouhodobé životnosti, lhostejno, že trochu odřené používáním. Je jedno, jestli jde o šperk, obraz či na pohmat známou koženou brašnu. A pak je tu ovšem současně záplava těch dnešních úžasných moderních technologických zázraků, které pro svoji podstatu myšlenky něčeho nového chceme nutně mít také. To vše těm vnímavým z nás víří v myslích. Lidský život je cesta. Je na svobodném rozhodnutí každého z nás, zdali je tato životní cesta smysluplná, zda směřuje k nějakým vytyčeným cílům. K cílům, které jsme si sami určili, definovali. K cílům, kterým upřímně věříme, jsme přesvědčeni o jejich správnosti. Takových pak chceme opravdu dosáhnout a splnit si tak touhy a představy, které vycházejí jen z naší mysli. Cítit přitom uspokojení, když to samotní opravdu dokážeme. Jaký rozdíl oproti běhu za obecnými cíli, které za nás, místo nás, určil a definoval někdo jiný. Kdo? Kolem nás chvátající dav? Společnost? Nebo ani netušíme kdo? Anebo ještě hůř: běžíme bezcílně, pasivně, odevzdaně s davem a ani netušíme proč, odkud a kam? Možná nevědomky jen proto, že běží všichni kolem nás. Taková, bez entusiasmu, tužeb a vlastních cílů vyprázdněná cesta však nemůže nikomu z nás přinést plnohodnotné naplnění života.

Hledejme proto své vlastní, jedinečné recepty, které nás dovedou k naplnění našich osobních, hmatatelných a autentických životních cílů. A to nikoliv mimo, izolovaně od dění a vývoje kolem nás. Vnímejme běh a směřování společnosti, ve které žijeme, ale zůstaňme přitom sví. Nechvátejme a neutíkejme zbytečně a nepotřebně rychle a odevzdaně jako součást stáda s hlavním proudem. Nevymykejme se mu úplně, nestraňme se ho. Buďme jeho součástí, ale zůstaňme suverénní a stále ještě sami sebou. Zčásti se mu přizpůsobme, ale odolávejme alespoň částečně zběsilosti tempa tohoto proudu. Ne slepě, bez rozmyslu. Řízeně. Uchopme pevně kolo řízení svého osudu, svého života a veďme ho na naší životní cestě svým a jedinečným způsobem. A nikoliv výlučně a odevzdaně s davem, který stále rychleji spěchá, aniž by věděl proč, odkud a kam.

Toto zvolání, výzva po osobité životní filosofii je symbolicky vetknuto do našeho znaku v podobě volantu, kterým vědomě a cíleně řídíme směr této naší životní cesty. Cesty, na které může každý z nás vytvořit jeden alespoň malý odkaz a zanechat ho generacím budoucím. A stát se tak součástí obrovské mozaiky dědictví mnoha pokolení skládané celé věky od samotných civilizačních počátků. Mozaiky s milióny maličkých kamínků lidských odkazů. Pro pochopení jakéhokoliv z nich však musíme při pořízení snímku té to mozaiky nastavit v naší mysli největší možné přiblížení - ZOOM!!!

HERITAGE & ZOOM je zde s ambicí světy minulé a budoucí spojovat, vnímat odkaz legend a být současně otevřen nápadům a vizím novým. Věřit, že DNA legend máme v sobě geneticky zakódovanou každý z nás. A že to tak zůstane dál.

HERITAGE & ZOOM, a.s.

S úctou a pokorou k umu a vědění těch před námi. S vírou v to dobré, co zůstane po nás.